Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jarní pohár Jeseníků, aeroklub Šumperk

Jednou v práci se mě kolega Lojza ptal, jestli bych s ním jel na větroňovou akci 8. května do Šumperka. Já byl takový nejistý, protože jsem měl před svým výletem do Londýna a chtěl jsem ušetřit kačky. Ale nakonec, když mi psal brněnský kolega Honza, tak jsem neváhal a přidal se taky.

Počasí nám krásně vyšlo, bylo nádherně vymeteno, jen sem tam nějaký ten chomáček na obloze. Cestou jsme se projeli kolem ostravského letiště, kde opět nic nebylo (snad jen věrný Saab od RAF Avia), a tak jsme pokračovali dál v cestě. Jakmile jsme dorazili do Olomouce, vyzvedli jsme Honzu u jednoho kutilského velkoobchodu poblíž autobusového nádraží, kam přijel z Brna.

V šumperském aeroklubu už bylo vidět, že tam bylo poměrně hafo větroňů (počítám tak 20-30 kousků, stejný počet přívěsů lemoval dráhu 06). Zároveň bylo přichystáno 11 tažných Zlinů z toho 5 ks řady Z-42/142 a 7 ks 226/526/726 různých registrací, tvarů a barev a také jeden brigadýr. Návštěvníků se tam sešlo opravdu hodně, takže bylo vidět, že je o tuto akci zájem.

Naše první procházka směřovala na místní věž, odkud byl nádherný pohled na celý flugplac a pak k hangárům, kde byly uloženy různé větroně, ultralighty, rogala a další zajímavá letadla. Nejlepší na tom bylo, že na těchto akcích má člověk tydle ty drobný nebeský komáry na dosah ruky, takže si je může krásně nafotit. Během našeho potulování po letišti jsme potkali i další zvířátko mezi letadýlky, a to Cessnu 172 OK-RAK, která později odlétla.

Plánovaný start byl stanoven na 12 hodin, takže Lojza s Honzou si zapálili vodárnu, kterou ale museli bafat z hrdla, protože Lojzík zapomněl doma hadici J. Pak jsme společně navštívili místní bufet, abychom se nasnídali, protože ani jeden z nás pořádně nejedl… Během této snídaně jsem potkal známé, které bych tam fakt nečekal, takže jsem se pak s nimi dal do řeči, aby čas lépe ubíhal. Zároveň jsem si všiml, že nad letištěm udělal průlet také Diamond Twinstar z aeroklubu Zbraslavice, který posléze dosedl a umožnil nám vytvořit pár pěkných záběrů.

Poté, co jsme načerpali energii a sílu, jsme se vydali směrem k větroňům a Zlinům, kde jsme zažili pár úsměvných okamžiků, jako např. větroň s názvem „slon“ nebo pilota, který spal tak, jako by měl strach, že mu ten větroň někdo ukradne…

Nicméně dvanáctá hodina odbyla a Zliny spolu s Brigadýrem byly zapřaženy, aby vytáhly vzduchoplavce do nebeských výšin. A že jim to šlo!! Létali jeden za druhým a sotva 3 vzlétly, další 3 šly na přistání… Za pár desítek minut už se to na nebi větroněma jen hemžilo.

Bohužel jsme se už ale nedozvěděli, jak kdo dopadl, protože jsme museli sbalit svých pět švestek, neboť Lojzu čekaly doma povinnosti a také netrpělivá manželka a Honza chtěl stihnout autobus zpět do své domoviny.

Když jsme vyjeli, Lojza zavelel, že si zajdem ještě občíhnout olomoucké letiště. Bloudili jsme cestou, necestou; polem nepolem, než jsme narazili na něco, co spíš než letiště připomínalo 10 nepoužívaný kravín (to bylo to letiště). Bohužel se tam nic nedělo, jen pár skejťáků tam řádilo na svých vozítkách ve skate parku, a tak jsme pokračovali dál. Hanse jsme vysadili a pak hurá domů…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář